Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 5. května 2011 - 11:26Volvox.cz si právě čte 6 lidí
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

Hipísácký manifest


[nad knihou]

John Bassett McCleary v úvodu téměř osmisetstránkové Hippie encyklopedie (přeložil Luboš Snížek, Volvox Globator 2010) píše: Tvrdím, že éra hippies byla intelektuální renesancí 20. století. Věřím, že k tomu došlo díky pocitové vzpouře vůči bezmyšlenkovitému směřování, jakým se náš svět vydal. Věřím, že éra hippies poskytla tomuto světu a lidské společnosti úlevu. Bez nových emocí a výhledů éry hippies by byl dnešní svět opravdu hloupým místem.

A v doslovu: Události 11. září 2001 by se nestaly, kdyby naše společnost naslouchala poselství hippies. Byli bychom na tom dnes lépe, kdyby byly vyslyšeny ideály šedesátých let; lépe než dnes by na tom byli i ti na vysokých a výnosných místech, kteří se podíleli na potlačení tehdejšího liberálního hnutí.

Svět (tedy ti, kteří mají rozhodující slovo) ovšem nepřestal pracovat na tom, aby byl čím dál hloupějším místem, někde krvavým. V Česku zvláště při sledování domácí politiky jen tragikomicky čím dál blbějším. Kam to povede? McClearyho odpověď (všechny tyhle formulace jsou z vydání z roku 2004) není originální, patří k hrachu, co padá na zeď indolence dosavadních držitelů moci:

Pokud nenajdeme adekvátní kontrolu obchodních praktik a zisků, bude nakonec 10 procent populace vlastnit všechno. Pak zvítězí anarchie. Změny nikdy dobrovolně nevzejdou ze středu společnosti. Změny vycházejí z okrajové kultury, kontrakultury, mladých lidí a studentů. Lidé uprostřed společnosti jsou příliš spokojení se statusem quo, aby chtěli nějakou změnu. Mají prsty v tom, že jsou věci tak, jak jsou, a jsou tedy vzdáleni problémům společnosti obecně i každodennímu boji s těžkými skutečnostmi života. Lidé na pohodlném ekonomickém vrcholu kultury jsou obvykle ti, kdož společnost vykořisťují, a jsou příliš zkorumpovaní svou mocí a pohodlím, aby o nějaké změny stáli. A je to často jejich útlak nejnižších tříd, co vytváří atmosféru zapříčiňující revoluci a změnu. Poučí se z toho někdy společnost, aby svět nemusel stále dokola opakovat stejné boje?

Hippie encyklopedie není pochopitelně tak stručná jako politické výzvy, je to manifest, důkladně zpracovaná historie a ve formě hesel také specifická aforistická analýza, pro následovníky nebo vykladače pak nejúplnější zdroj informací.

McCleary je chytrý starý hipík: od ničeho se nedistancuje, ale nic, za co by mohl být i dneska souzen, neobhajuje ani nepropaguje. Jde mu o to, aby doba nadějí, pokusů a omylů byla správně pochopena, proto sebral a vysvětlil všemožná slangová slova. Zahrnul do své práce protagonisty i řadu figurek hippie éry, přidal kapitoly o událostech, organizacích, knihách, filmech, komunitách i drogách. Ale především mu šlo o to, aby se z hippies uchovalo jejich nezkreslované dědictví: odkaz svobodomyslnosti, schopnost hledat nové ideje, experimenty sociální, politické, náboženské i environmentální.

Přesto encyklopedie končí doporučením, které odhaluje paradoxní situaci téměř každého, kdo chce něco měnit: Mějte ve svém autě přichystané kazety nebo CD s Jimim Hendrixem, abyste si je mohli pustit vždy, když rozhlasové reklamy nebo život sám začnou mít příliš navrch.

Idealista se srazil s praktikem a v téhle výzvě bezděčně odhalil, na co hipísácká renesance doslova dojela. Jistě každý z nás slyšel od někoho ze svých přátel či známých: Nedovedu si představit, jak bych všechno zvládnul bez auta. Auto, to je ropa. A ropa je co?

05. 05. 2011, Právo, ZDENKO PAVELKA

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 5425