Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 20. listopadu 2009 - 11:01Volvox.cz si právě čtou 3 lidé
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

Amis řeší trauma padlých Věží


Jiskrný vymítač frází Martin Amis se v knize Druhé letadlo věnuje událostem 11. září 2001. "Nejlepší americký autor narozený v Anglii" v sérii čtrnácti textů bilancuje bez patosu.

Je třeba uhánět s větrem o závod, abychom se vůbec udrželi na místě - školila evolucionistka Srdcová královna Carrollovu Alenku. Platí to i pro přežití spisovatele. Novátor Martin Amis, který pro angličtinu ve "věku masové ukecanosti" vykonal už nejmíň polovinu toho, čím jí v renesanci přispěl Shakespeare, se sice v poloze romanopisce-průzkumníka delší čas hledá (a dosud nenachází), zato v kritickém myšlení nepřestal být jiskrným vymítačem frází. Spolu s Julianem Barnesem čtvrt století vévodí kulturním analýzám britských listů, v nichž se oba autoři ve snaze udolat předsudky typu "nic není staršího než včerejší noviny" navážejí do ostrovní povahy, a nemívají to v roli proroků snadné. Amis se může chlácholit zjištěním, že je v očích zámořské mládeže "nejlepším americkým autorem narozeným v Anglii". Jeho soubor Druhé letadlo (2008) - po svazcích Einsteinovy příšery a Na návštěvě u paní Nabokovové nyní už třetí česky vydaná kniha autorových esejů - zabývající se tématem pádu newyorských Věží však v USA nevoněl už ani těm, kdo trauma 11. září a Bushovu éru považují za svaté.

Morálkou proti žvástu "Druhé podání" Amisových úvah o islamistickém terorismu a "Západu vracejícímu úder" přitom nepřináší refrén rychlokvašených myšlenek, jak jsme leckdy svědky v našich publicistických luzích zamořených samožerem. Na to Amis pořád píše pronikavě i provokativně. Spojení "second plane" v titulu ostatně neodkazuje jen na nevinné pasažéry letu číslo 175, od nichž se už nedovíme, co znamená sedět v řízené střele a mít pár desítek vteřin na rozloučenou se životem, ale i na "sekundární rovinu", z jejíž perspektivy autor událost nahlíží a v průběhu šestileté bilance je čím dál razantnější.

Ze souboru čtrnácti textů - sedm tvoří eseje pro Guardian, pět hodnotí pro Timesy knihy či filmy k tématu a dvě povídky pro New Yorker si představují stihomamy džihádu - je znát, že se pisatel hbitě otřepal z úleku nad nesmírnou záští vůči projektu Západu jménem Amerika. Za všechny vyděšené ji tehdy vystihl režisér Claude Lelouch v etudě z filmového kaleidoskopu 11'09''01: rozchod odcizeného hluchoněmého páru v té zkáze bledne. I Amis cítí týden poté "žal, stud a strach"; záhy však dodává, že projevil naivitu racionalisty tváří v tvář iracionalitě, jež přetrvá, neboť vedlejší účinky jsou zlomocnější než vzpomínky. Událost se stane tabu a pak se nad ní bude vznášet duch stereotypu, jak potvrdilo zdráhání amerického románu - o patetickém záchranáři Nicholasi Cageovi z hollywoodské verze tragédie nemluvě.

Když se autor probírá směsicí naivity, slušnosti a nevěřícnosti, s níž se svět s výjevem vyrovnával, neopájí se jako Evropan posttraumatickým dumáním typu "Kdes byl, když padly Věže?", poněvadž to mu zavání "autistickým žvástem": přepjatou americkou individualitou, jejíž ideály jsou navzdory Whitmanovým či Santayanovým pobídkám passé. Texty světoobčana Rushdieho právě v kritickém roce 2001 konstatovaly vyčerpání Ameriky, kdežto Amis si vzpomněl na politologa Tocquevilla - ten u Američanů kolem roku 1840 vypozoroval otupělost sdílených jistot, s nimiž by rádi čelili prohnilé Evropě, a na druhé straně kult vlastní geniality definované kruhem, v němž se nyní jejich národ točí jako v kleci. Aspoň spisovatelé jako jistá elita by proto podle Amise měli opustit zaujetí svými věžemi ze slonoviny, jelikož každý autor fikce se v pozářijové válce světů stává pouhým publicistou, a být spisovatelem-svědomím není nic padlého.

Morální mizérie byla koneckonců inspirací všech Amisových próz o postmoderní krizi podnícené bavením se k smrti, byť se v nich - památně v románu Londýnská pole - stylizoval jako rebel Mick Jagger používající literární úskoky Vladimira Nabokova. V připojené povídce Poslední dny Muhammada Atty, otištěné už na jaře v brněnském Hostu, zůstal té pověsti dost dlužen, zato škodolibá exkurze do serailu bagdádských pohlavárů si nezadá s britským arabistou Robertem Irwinem.

Láska přežije, beton sotva Připustit si, jak zavile a směšně jsou Spojené státy v islamistických kruzích nenáviděny, znamená pro Amise provést - tak jako pro lingvistu Chomského - etymologickou analýzu události, zacházející mimo jiné do ostrovtipného rozboru zkratky "9/11" a americké tendence ke zjednodušování, které se v tomto případě tragikomicky míjí účinkem. Autor ví, že "není dobrý v geopolitice, ale vyzná se v machismu", a proto soudí, že konflikt dvou světů eskaloval dramatickým posílením nicotnosti v obou táborech a kultem prchavé slávy, ať jde o výbušné poprsí hvězdiček, nebo o nálož semtexu. Jinými slovy dává Amis vinu bezbřehé nudě, která je podle něj příčinou i důsledkem oné srážky, ale jako svorník klíčového eseje souboru je poněkud apriorní - odpovídá spíš inventuře hříchů z jeho beletrie.

Mnohem nápaditější jsou texty posuzující vztah rozumu a víry, hranice morální tolerance a úlohu literatury. U nekorunovaného vůdce píšících anglických šedesátníků, jejichž sekularismus odráží existenciální úzkosti jejich oblíbeného básníka Philipa Larkina, asi nepřekvapí přesvědčení, že "láska je to, co nás přežije" a víra v magii umění zvládne zastoupit "slepenec klišé" zvaný náboženství, natož jeho ultravyznavače z řad nohsledů prezidenta Bushe.

"Žádné hodnotě se nesmí dovolit, aby zkameněla," připomíná své sanctum sanctorum autor. Jeho netuctové reakce na zabetonování kritické vůle jak v politice, tak ze strany "prášilů z blogosféry" a fandů konspiračních teorií jsou jadrné ve své hutnosti a břitké v neologismech i svižném tempu narážek, jak to na ostrovech uměl jedině Wilde.

Na tom Amisův styl stojí a v přílišné koncentraci také někdy padá zpět na jeho stranu hřiště - anebo na hlavu překladatelů, na které v češtině nemívá zrovna štěstí. Ale když se zadaří - jako na výletě na způsob klubu Pickwickovců či Jeromových mužů ve člunu, kde autor sedí vedle britského expremiéra na cestách a nestačí si zapisovat -, je na jeho výkon radost pohledět. Kamenně se tvářící Tony Blair je pro něj modrookou celebritou s "profesionálním superegem", jež zemi zatáhlo do války v Iráku, kde se zatím nepřišlo na zapikolované jaderné zbraně, což je podle Amise nejstrašnější dědictví 11. září.

A nás, kdo se před bojištěm z večerních zpráv cítíme nesmyslně jištěni středoevropským závětřím, napadá přinejmenším: proč se takhle netrefujeme do zdejších premiérů a proč naši spisovatelé častěji nerecenzují díla svých kolegů? Pokud u nás chce prvotřídní publicista přežít, nejspíš si v globální konkurenci s uleželými troskami autocenzury a nahrbené kuráže dlouho nevystačí.

Martin Amis
Druhé letadlo (Přeložila Kateřina Klabanová)
Volvox Globator, Praha 2009. 136 stran. 249 Kč.
Válka s nudou a věčnými klišé

***

Satiry Martina Amise (1949) dávno trumfly knihy jeho otce Kingsleyho, rozhněvaného šosáka v převleku za "šťastného Jima". Absolvent anglistiky v rodném Oxfordu odmítl papínkovy známosti a šel si po svém pomocí novin, v nichž si tříbil styl i podezření, že je cosi shnilého v království britském. Sedm smrtelných hříchů dneška, jimž vládne Nuda, tepal především v románových bestiářích Peníze a Londýnská pole. K Bookerově ceně, kterou tento ostrovní enfant terrible dosud nezískal, měla nejblíž šaráda Šíp času, když nechala časoprostor škytnout a zpátečkou ho sune od brány koncentráku do kolébky nacistického zločince. V novém století Amise zlákaly kombinace románu a dokumentu (Koba Hrozný) a v prózách Žlutý pes či Těhotná vdova je znát jistá stagnace - jako jedenáctý překlad z jeho díla má vyjít Návštěvní barák. Trvalou kvalitu si drží autorovy eseje o postmoderní kultuře: zejména nepřeložené sbírky Peklo magorů a Válka s klišé, opět typické uměním "nenapsat větu tak, jak by to udělal někdo jiný".

20. 11. 2009, Hospodářské noviny, Petr Matoušek

© 1991-2017 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 2912