Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 20. července 2009 - 11:09Volvox.cz si právě čtou 2 lidé
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

Životopis pro dva hlasy


O Che Guevarovi

* Byli jste ve vězení spolu?

* Ano, byli jsme spolu ve vězení skoro dva měsíce. Kdy nám způsobil problém? Když Che vyslýchali a zeptali se ho: >Vy jste komunista?< >Ano, jsem komunista,< odpověděl. A noviny v Mexiku psaly, že jde o komunisty, kteří se spikli, aby >zlikvidovali demokracii< na kontinentu a nevím co ještě. Che Guevaru předvedli před státního zástupce, vyslýchali ho a on se s nimi dokonce pustil do diskuse o kultu osobnosti a kritice Stalina. Představte si Che Guevaru, jak diskutuje o této koncepci a Stalinových chybách s policií, státním zástupcem a migračními úřady. To se stalo v červenci 1956 a v únoru téhož roku Chruščov přednesl Stalinovu kritiku. Che se samozřejmě odvolával na oficiální verzi sjezdu sovětské komunistické strany. Che jim řekl: >Ano, udělali chyby tam a tam,< bránil svou teorii a své komunistické ideje. Představte si to! On, Argentinec, v té chvíli nejvíce riskoval. Upřímně si myslím, že v těchto situacích, kdy mohl být ohrožen celý projekt, bylo nejvhodnější cestou dezinformovat nepřítele. Ale Guevarovi, silně ovlivněnému výpravností komunistické literatury, nebylo možné tuto taktickou komplikaci vyčítat, nezabránila jeho cestě s námi na Kubu. Poslední dva, kteří vyšli z vězení, jsme byli prakticky on a já. Dokonce si myslím, že mě propustili o několik dní dřív než jeho. Do záležitosti uvězněných Kubánců zasáhl Lázaro Cárdenas a jeho zájem hodně přispěl k našemu propuštění. Lid uctíval jeho jméno a jeho morální autorita byla schopná otevřít nám brány vězení.

* Říká se, že Che měl spíše trockistické názory. Všiml jste si toho v té době?

* Ne, ne. Dovolte mi říct, jaký Che skutečně byl. Che už měl, jak jsem vám řekl, politické vzdělání. Přirozeně četl mnoho teoretických knih od Marxe, Engelse a Lenina. Byl marxista. Nikdy jsem ho neslyšel mluvit o Trockém. Bránil Marxe, bránil Lenina a kritizoval Stalina. Kritizoval tehdy kult osobnosti, Stalinovy chyby; ale nikdy jsem ho skutečně neslyšel mluvit o Trockém. Byl leninista a určitým způsobem uznával některé Stalinovy zásluhy. To znamená industrializaci a některé další věci. V hloubi duše si myslím, že já jsem byl větším Stalinovým kritikem kvůli některým jeho chybám. Dle mého názoru na něj padá zodpovědnost za to, že jeho země byla v roce 1941 napadena mocnou válečnou mašinérií Adolfa Hitlera bez vyhlášení války. Stalin se kromě toho dopustil i závažných chyb. Je známo jeho zneužívání moci a další prohřešky. Ale měl také zásluhy. Industrializace SSSR, přesun vojenského průmyslu na Sibiř a jeho rozvoj byly rozhodujícími faktory ve světovém boji proti nacismu.

O morálce boje

* Ale vy jste z morálky udělali základní princip. Bez této filozofie by bojovníci možná stříleli zajatce hlava nehlava a dělali by všechno možné. Nenávist k nespravedlnostem a zločinům byla velmi velká.

* Použili jste proti Batistovým silám například teroristické útoky nebo atentáty?

* Ani teroristické útoky, ani atentáty, dokonce ani vraždu hlavy státu jsme nespáchali. Víte, že jsme byli proti Batistovi, ale nikdy jsme se nepokusili spáchat na něj atentát, a mohli jsme to udělat. Byl zranitelný. Bylo mnohem těžší bojovat proti jeho vojsku v horách nebo se pokusit zmocnit se pevnosti, kterou bránil regiment.

* Kolik bylo vojáků v posádce kasáren Moncada onoho 26. července 1953?

* Přibližně tisíc mužů, možná více. Připravit útok na Batistu a zbavit se ho bylo desetkrát nebo dvacetkrát jednodušší, ale nikdy jsme to neudělali. Posloužila někdy v historii vražda tyrana uskutečnění revoluce? V objektivních podmínkách, které zplodily tyranii, se nic nezmění. Muži, kteří zaútočili na pevnost Moncada, mohli zlikvidovat Batistu na jeho statku nebo někde na cestě, jak se to stalo v případě Trujilla nebo kteréhokoliv jiného tyrana; ale naše idea byla jasná: vražda hlavy státu neřeší problém; na místo toho, kdo zemřel, reakční síly dosadí jiného a z mrtvého udělají mučedníka svých vlastních řad. Již řadu let stálo v koncepcích revolučního učení, že vražda hlavy státu není vhodným řešením. V mezinárodním komunistickém hnutí se také hodně diskutovalo o tom, je-li správné získávat prostředky přepadáváním bank. V dějinách Sovětského svazu někteří obvinili Stalina, že provedl několik takových přepadení. To bylo skutečně v rozporu se základy obecného smýšlení, tedy jak teorie vraždy hlavy státu, tak teorie přepadení při hledání prostředků. Tímto druhým způsobem se na Kubě velmi pohrdalo, v zemi s osobitou buržoazní tváří, kde bankovní instituce byly velmi respektované. Nešlo o morální otázku, byla to jednoduše praktická otázka: zda pomáháš revoluci nebo nepříteli.

* Obvinění, které bylo proti vám vzneseno na začátku kubánské revoluce, bylo náboženské pronásledování. Znárodnili jste katolické školy, vyhnali jste část kléru a uvěznili kněze. Myslíte si, že i zde docházelo k excesům?

* My jsme znárodnili veškeré školství, nejen katolické školy. Toto je hluboká radikální revoluce - já ji tak hodnotím, mohu to ospravedlnit a dokázat - v níž nebyl zastřelen jediný kněz. To je součást politiky a koncepce, nejen etických, ale také politických principů. Imperialismus nebo imperialistická vláda Spojených států měly zájem na tom, aby představily kubánskou revoluci jako protináboženskou revoluci na základě konfliktů, ke kterým docházelo v prvních letech a které nás přinutily přijmout určitá opatření. Tam začalo spiknutí a skutečně jsme si nemohli založit ruce v bok. Staly se velmi tvrdé věci.

* Jaké věci?

* Například Operace Petr Pan, únos prakticky 14 000 kubánských dětí poté, co si naši protivníci vymysleli strašnou pomluvu, že revoluce připraví rodiče o rodičovská práva. S touto záminkou nebo kvůli absurdnímu strachu bylo posláno tajně do Spojených států 14 000 dětí, a na tomto únosu se podíleli katoličtí kněží, kteří byli proti revoluci, a také katoličtí kněží z Miami.

* Čtrnáct tisíc dětí bylo odvezeno do Spojených států?

* Ano, odvezli je, protože si vymysleli údajně existující vyhlášku, že rodiče budou zbaveni rodičovských práv. Když se jedná o věci, které souvisejí s tak niternými city, lidé zešílí, mohou je lehce oklamat díky zvolenému typu lži, okamžiku, kdy a jakým způsobem ji šíří. V tomto případě, kdy šlo o rodičovské city, tato šílená myšlenka narazila spíše na lidský instinkt, lidé o tom nepřemýšleli. Proto se jim v tomto případě podařilo vystrašit mnoho rodičů střední třídy a ti umožnili exodus, tajný přesun, a některé rodiny přišly o své děti navždy. Později, když jsem četl knihy Michaila Šolochova: Válka na Donu, Krvavý Don a další díly, sám jsem zjistil, protože jsem to nevěděl, že již v Šolochovových románech se objevovaly tyto lži ohledně rodičovských práv, byly velmi staré. Představte si, musel jsem říct: >A kdo se ujme těch dětí, odeberou-li se rodičům jejich práva?< I po 46 letech stále nemáme dost zařízení pro všechny matky, které chtějí své děti poslat do školky. Řekli ještě hroznější věc: že ty děti budou rozsekány na maso do konzerv. To je hrůza! Že je pošleme do SSSR, že v SSSR je rozsekají na maso do konzerv, které potom pošlou na Kubu. To je zrůdnost! To byla čirá fantazie a značná část lidí tomu věřila, přestože to byla věrolomná lež; věřili tomu, protože lež se spojila s tak silným instinktem, jako je mateřský a otcovský pud, zvláště ten mateřský.

* A děti odvezli?

* Ano, odvezli jich 14 000.

O spiknutích

* Vy jste mi dříve řekl, že bezprostředně po vítězství revoluce >se začala organizovat spiknutí<. Co jste měl na mysli?

* Začaly sabotáže, infiltrace mužů a válečné výzbroje, aby sabotovali a podporovali teroristické akce a povstání. Naše země byla cílem nejdelší hospodářské války v historii a neutuchající a tvrdé teroristické kampaně, která trvá již více než 45 let. Začali posílat letadla, aby bombardovala hořlavé materiály na třtinových plantážích. Unášeli naše civilní letadla, odletěli s nimi do Spojených států a mnoho z nich bylo zničeno a další byla zabavena. Majitelé novin, jak to dělají dnes ve Venezuele proti Chávezovi, podněcovali k útokům proti revoluci. Diario de la Marina a další publikovaly jedovatá prohlášení lidí, kteří odešli do Miami. To byla součást války: pirátské útoky na naše pobřeží, na naše rybářské lodě, transporty, které přijížděly na Kubu. Vraždili diplomaty, zabíjeli naše soudruhy dokonce i ve Spojených národech. Přivezli dynamit ze Spojených států a dokonce bílý fosfor!, dávali ho do krabiček s doutníky, házeli do divadel, obchodů, rozsévali oheň a smrt. Byly to závažné problémy. Od prvních let po vítězství revoluce se po celém našem národním území rozptylovaly ozbrojené skupiny, které vraždily rolníky, dělníky, učitele a ty, kdož učili lidi číst a psát; zapalovali obydlí a ničili zemědělské a průmyslové podniky. Naše přístavy, obchodní a rybářské lodi byly neustále terčem útoků. Čtvrtého března 1960 na molu v Havaně nechali vybuchnout francouzský parník La Coubre, zemřelo více než 100 lidí, mezi nimi šest francouzských námořníků, a stovky Kubánců byly zraněny. V březnu 1961 zorganizovali výbuchy v rafinerii. Třináctého dubna téhož roku podnikli sabotáž a zapálili obchodní dům El Encanto v Havaně. Nejodpornější byl atentát v říjnu 1979 na kubánské civilní letadlo, plné pasažérů, při kterém zahynulo 73 osob, jejichž ostatky navždy skončily na dně moře v hloubce několika set metrů.

* To všechno bylo organizováno Spojenými státy?

* V prvních dnech byly tyto teroristické akce organizovány spíše Batistovými skupinami, bývalými policisty a Batistovými lidmi spolu s několika kontrarevolucionáři. Ale administrativa Spojených států již intenzivně pracovala proti Kubě s použitím těchto skupin. Začínala hospodářská blokáda. V měsících před invazí na pláž Girón CIA freneticky vytvářela organizace namířené proti nám, podařilo se jí vytvořit více než 300 kontrarevolučních organizací. A dnes se ví, že již v březnu 1960 prezident Eisenhower podepsal nařízení, které schvalovalo >mocnou propagandistickou ofenzivu< proti revoluci a skrytý akční plán svržení vlády na Kubě. Od listopadu 1961 po invazi na Playa Girón do ledna 1963, čili za čtrnáct měsíců, se uskutečnilo celkem 5780 teroristických akcí proti Kubě, z nich 717 byly závažné útoky na kubánská průmyslová zařízení. To vše způsobilo smrt 234 lidí. Tomuto terorismu padlo za oběť celkem 3500 lidí a více než 2000 lidí byly zmrzačeno. Kuba se řadí k těm zemím na světě, které se nejvíc musely potýkat s terorismem.

* Také proti vám vedly biologickou válku, když zavlekly na Kubu neznámý virus, je to tak?

* Za prezidenta Nixona v roce 1971 byl na Kubu zavlečen - podle zdroje CIA v kontejneru - virus prasečího moru. A museli jsme vybít více než půl milionu prasat. Tento virus afrického původu byl na ostrově zcela neznámý. Zavlekli ho k nám dvakrát. A bylo tu ještě něco horšího: virus typu II horečky dengue vyvolávající horečky s krvácením, které jsou pro člověka často smrtelné. To se stalo v roce 1981. Bylo nakaženo více než 350 000 lidí, z nichž 158 zemřelo, z toho 101 dětí. Tento typ viru byl v té době ve světě naprosto neznámý. Vytvořili ho v laboratoři. Jeden vůdce teroristické organizace Omega 7 se základnou na Floridě uznal v roce 1984, že zanesli tento smrtelný virus na Kubu s úmyslem dosáhnout co největšího počtu smrtelných obětí.

* A to nemluvím o atentátech na vás?

* Byly to desítky plánů, některé neměly k úspěchu daleko. Podle toho, co jsme zaznamenali, jich bylo více než 600. Různé plány od těch, co byly na začátku, až po ty velmi rozvinuté; to znamená plány v různém stupni rozpracování. Plánovali je třemi různými způsoby: první byly organizovány přímo CIA; další probíhaly tak, že vytvářeli údajně nezávislé skupiny a dali jim k dispozici veškeré prostředky, aby mohly jednat bez přímé intervence amerických institucí; třetí způsob bylo podněcování, to má velkou sílu, podněcovali v potenciálních pachatelích psychologii lovců, vědomí, že je tady někdo, kdo má být uloven. Měli plnou volnost v lovu, ve shromažďování prostředků, obsáhlé fondy pro údajně politické skupiny, jako byla ona slavná nadace a desítky mafiánských skupin usazených v Miami a v dalších částech světa. I když nadace byla použita přímo, aby řídila teroristy a poskytovala jim prostředky.

* K intervenci došlo 17. dubna 1961 na pláži Girón, v zátoce Sviní.

* Ano, toho dne výsadek přibližně 1500 žoldáků vycvičených CIA, rozdělených do sedmi praporů o 200 mužích, přistál na pěti dopravních lodích na Playa Girón. Předtím, za svítání, poslali prapor parašutistů s úkolem zmocnit se dvou cest, které protínají slatiny Ciénaga de Zapata, aby se dostali do čelní části pláže. Na palubě amerických válečných lodí - byla mezi nimi letadlová loď USS Essex - několik mil od pobřeží byla připravena námořní pěchota Spojených států, která by se za podpory námořnictva a letectva vylodila, jakmile by o to požádala >prozatímní vláda<, která by byla přemístěna vzdušnou cestou, až by se zmocnili čelní části pláže Girón. Žoldáci měli flotilu bombardérů B-26, řízených batistovskými a také americkými piloty. S letadly, která byla označena kubánskými státními symboly, napadli 15. dubna nečekaně základny našich skromných leteckých sil. Útok byl předzvěstí blížící se agrese. Následujícího dne, při pohřbu obětí, jsem prohlásil, že naše revoluce má socialistický charakter. Vybrali si pro výsadek opuštěné místo, pláž Girón, oddělenou od zbytku území velkou bažinou. Protiútok byl velmi obtížný, protože se muselo postupovat po jediných dvou cestách a projít deset kilometrů neprostupné bažiny. To z těch dvou cest udělalo takový Thermopylský průsmyk. V následujících šedesáti hodinách, od svítání 17. do šesti hodin odpoledne 19. dubna, jsme je porazili po tvrdém boji, ve kterém jsme měli 150 mrtvých a stovky zraněných. Bitva se odehrála před zraky americké flotily. Kolem 1200 žoldáků bylo zajato, to znamená téměř veškeré nepřátelské síly schopné boje, a to nepočítám ztráty na životech vetřelců.

* Tyto vězně jste po krátké době vrátili, že?

* Ano. Krátce po jejich uvěznění jsme po vládě Spojených států požadovali odškodnění ve formě léků a potravin pro děti. Kdyby to bylo ve Spojených státech, byli by odsouzeni k doživotí, pokud by jich několik nezastřelili za vlastizradu, a zbytek by ještě teď seděl ve vězení, odsouzen na doživotí. Kdybychom naverbovali více než tisíc Američanů, aby napadli Spojené státy, každý by ten trest pochopil. Nicméně v prosinci 2001, 40 tet poté, bylo velmi přísně odsouzeno pět našich soudruhů, kteří hledali informace o teroristických akcích proti Kubě - tři z nich na doživotí a jeden z nich dvakrát na doživotí; je to těch pět soudruhů, které jsme zde prohlásili za >hrdiny Kubánské republiky<. Co by udělali s více než tisícovkou Američanů, kdyby je naverbovala kubánská vláda, aby provedli invazi do Spojených států? Jak dlouho by tam byli uvězněni? Zatímco my jsme pro žoldácké vojsko z pláže Girón našli možnost, jak je dostat na svobodu a požádali jsme o odškodnění.

* Myslím, že jste je vyměnili za léky. Ano, a za prostředky, abychom mohli vyrábět potraviny. Dokonce se hovořilo o zemědělských zařízeních, traktorech...

* My jsme chtěli najít řešení, které by bylo přijato naším vlastním obyvatelstvem, a poslat je zpět. Co bychom dělali s 1200 uvězněnými >hrdiny<? Bylo lepší, aby těch 1200 >hrdinů< bylo tam. Hodně jsem s nimi všemi hovořil, protože jsem byl přítomen zajetí některých z nich, a mohu vám říci - možná je to také jediný případ v historii -, že po tom hrozném boji jim nikdo nedal ani jednu ránu pažbou, poslouchejte dobře.

* S vězni se nezacházelo špatně?

* Ani jedna rána pažbou, a to vám říká někdo, kdo dorazil na Playa Girón hned s prvními bojovníky, kteří se tam dostali. K závěrečnému útoku došlo, když se začalo stmívat. Nechtěli jsme, aby je zachránila americká eskadra. Jejich válečné lodě kotvily několik málo mil od pobřeží, s podporou letadlové lodi s desítkami bojových strojů a výzbrojí pro vylodění a námořní pěchotou připravenou jednat.

O rozpadu Sovětského svazu a následcích

* Vy jste na Kubě neprovedli to, co se za dob Gorbačova nazývalo perestrojkou, generální revizi fungování systému. Myslíte si, že tady nebyla nutná perestrojka a že to pomohlo revoluci přežít?

* Podívejte se, mohu vám říci, že v Sovětském svazu došlo k historickým jevům, k nimž tady nedošlo. Tady neexistoval stalinismus; v naší zemi jsme nikdy nepoznali jev tohoto charakteru: zneužívání moci, kult osobnosti, sochy atd. Tady byl od samého počátku revoluce vyhlášen zákon, který zakazoval pojmenovávat ulice, díla po živých vůdcích, anebo jim stavět sochy. Tady nejsou ve veřejných kancelářích oficiální portréty; vždy jsme byli velmi proti kultu osobnosti. Takový kult jsme tady nepoznali. My nemáme proč napravovat chyby, k nimž došlo jinde. Také zde nedošlo k násilné kolektivizaci půdy, to v naší zemi nikdy neexistovalo. Vždy jsme respektovali princip: výstavba socialismu je úkolem svobodných lidí, kteří chtějí budovat novou společnost. Nemáme proč napravovat chyby, které nikdy neexistovaly. Kdybychom udělali >perestrojku<, Američané by byli šťastní, protože Sověti skutečně zničili sami sebe. Kdybychom se rozdělili na deset frakcí a začal by tady strašný boj o moc, Američané by byli těmi nejšťastnějšími lidmi této planety a řekli by: >Konečně se zbavíme kubánské revoluce<. Kdybychom se věnovali uskutečňování reforem tohoto typu, které nemají nic společného s realitou Kuby, zničili bychom sami sebe. Ale my nezničíme sami sebe, to musí být zcela jasné.

* Zajímal jste se o Gorbačovovo úsilí reformovat SSSR?

* Podívejte se, měl jsem velmi špatný názor na všechno, co dělal Gorbačov jako vedoucí představitel SSSR. Líbil se mi na začátku, když mluvil o aplikaci vědy ve výrobě; postupovat cestou intenzivní výroby s podporou produktivity práce a ne extenzivním růstem na základě stále většího počtu továren; tato cesta již byla vyčerpaná a bylo třeba jít cestou intenzivní výroby. Více produktivity, intenzivní aplikace techniky, nikdo s tím nemohl nesouhlasit. Také hovořil o svém nesouhlasu s příjmy, které nepocházejí z práce. Byla to slova opravdového socialistického revolucionáře. To byla první Gorbačovova prohlášení, viděli jsme to velmi dobře od první chvíle a také byl dokonce proti nadměrnému požívání alkoholu, to se mi zdálo velmi správné. Nu dobrá, myslím si, že tam není tak snadné zvládnout tento problém, vyžadovalo to dlouhé kázání, protože Rusové vědí už dlouho, jak se vyrábí vodka, kořalka, v jakémkoliv lihovaru. Dokonce jsem s ním hovořil na toto téma, tyto věci se mi líbily. Také jsem mu vysvětloval, že je nutné, aby SSSR používal jiné metody ve vztazích s ostatními stranami; aby byl otevřenější ve svých vztazích nejen s komunistickými stranami, ale také s levicovými a pokrokovými silami.

* Oni měli k ostatním prosovětským komunistickým stranám značně hegemonistický přístup, ne?

* Podívejte se, já nejsem z těch, kdo kritizují historické osobnosti satanizované světovou reakcí, aby se zavděčili buržoazii a imperialistům. Ale také neudělám tu hloupost, že se neodvážím říct něco, co mám povinnost říct. V Sovětském svazu se v důsledku tradice absolutistických vlád, hierarchické mentality, feudální kultury, ať už to bylo cokoliv, vytvořila tendence ke zneužívání moci a zvláště zvyk vnucovat autoritu jedné země, jednoho státu, hegemonistické strany, ostatním zemím a stranám. My jsme po více než čtyřicet let udržovali vztahy s revolučním hnutím v Latinské Americe a byly to velmi úzké vztahy. Nikdy nás nenapadlo říct někomu, co má dělat. Kromě toho jsme postupně zjišťovali, s jakou žárlivostí každé hnutí obhajuje svá práva a výsady. Vzpomínám si na klíčové okamžiky. Když se rozpadl SSSR, mnoho lidí zůstalo samo, a mezi nimi my, kubánští revolucionáři. Ale my jsme věděli, co máme dělat. Byla tady další revoluční hnutí na mnoha místech, která vedla svůj boj. Nebudu říkat jaká, nebudu říkat kdo; ale šlo o velmi významná hnutí. V této zoufalé situaci, kdy se rozpadl SSSR, se nás ptali, jestli mají pokračovat v boji nebo zda mají vyjednávat s protivníkem o uzavření míru, i když člověk věděl, kam ten mír povede. Já jsem jim říkal: >Vy od nás nemůžete žádat náš názor, budete to vy, kdo půjde do boje, budete to vy, kdo půjde umírat; nejsme to my. My víme, co jsme ochotni udělat; ale jen vy to můžete rozhodnout. Podpoříme rozhodnutí, která přijmete. < To byl nejvyšší výraz respektu k ostatním hnutím.

***

Vydavatelství VOLVOX GLOBATOR nám nabídlo velice potřebnou a obdivuhodně netendenční knihu - Fidel Castro, životopis pro dva hlasy - francouzsko-španělského novináře Ignacia Ramoneta. Autor v mnohahodinových rozhovorech s vůdcem kubánské revoluce nám v ní - v otázkách a odpovědích - představuje nejen život Fidela Castra, jeho mládí a revoluční léta, ale i odpovídá na mnohé otázky vývoje své země a reaguje i na různé události, které se staly ve světě. Ramonet nevnucuje Castrovi své názory. Jen se ptá a kubánský představitel odpovídá. Otevřeně. Bez vytáček. Takže jsme schopni pochopit mnohé souvislosti, jež přece jen pro nás zůstávaly skryty, včetně vztahu k Sovětskému svazu a cesty k jeho marxistickému myšlení. Autor jednoznačně Castrovi fandí. To dosvědčuje i obsáhlý úvod ke knize. Proto jsme se dnes rozhodli seznámit vás s některými otázkami a odpověďmi obou diskutérů. Nevybírali jsme ucelený celek, ale ukázky z několika kapitol, o nichž jsme si mysleli, že mají co říci našim českým čtenářům. Jde ovšem jen o velmi nepatrnou část celého díla...

20. 07. 2009, Haló noviny, (kz)

© 1991-2017 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 3035