Játra nadranc a zlomené srdce

Hudební událost roku se blíží: v pondělí a v úterý vystoupí v Praze Tom Waits, hudební ikona opředená mýty a legendami.

Život a kariéra Thomase Alana Waitse (1949) zahrnuje obrovskou spoustu neuvěřitelných historek. Většina z nich je smyšlená, nadsazená nebo přiklášlená, ale i kdyby na nich bylo jen zrnko pravdy, dělají z Waitse jednoho z nejopravdovějších zhýralců hudební historie.

„Byl jsem počatej jedný dubnový noci v devětačtyřicátým v motelu Na Křižovatce v kalifornským La Verne severozápadně od Pomony, mezi rozbitejma flaškama od whisky Four Roses, čadícíma cigárama Lucky Strike, půlkou sendviče s tuňákem a voňavkou od Old Spice,“ řekl na jednom ze svých koncertů. Sotva může tušit, kde byl počat, ale „rozbitý flašky od whisky a čadící cigára“ byly spíš odrazem kulis jeho tehdejšího života.

Hudba a mýtus
Jay Jacobs v knize o Tomu Waitsovi, Divoká léta – hudba a mýtus, píše: „Působil v 70. letech jako přežitek doby – neupravený, opilý hipster v olezlé čapce, který típe vajgl za vajglem. Vypadal a choval se, jako by právě ukončil šňůru po všech městských pajzlech, dokonce by člověk i uvěřil, že vůbec nespí. Šedesátá léta ho ovlivnila mnohem víc, než přiznával.“

Cigarety byly pro Waitse nezbytný doplněk, kterému vděčil za image a částečně i za svůj hlas. „Měl jsem pevnůstku v koruně stromu. První cigáro jsem vykouřil, když mi bylo sedm. Senzace. Vždycky jsem po dešti z kanálu vybíral vajgly. Otec kouřil kentky. Ty jsem neměl nikdy rád a teď ho zkouším přeučit na jinou značku,“ vzpomínal Waits na začátku 80. let.

Beatnik a básník ulice
Jeho vizáž bezdomovce obvykle způsobovala, že muzikant musel přesvědčit něčím jiným než vzhledem. V roce 1977 měl Waits vystoupit v televizní Show Mikea Douglase, kam byl pozván na doporučení Dona Roye Kinga. Ten v něm viděl „něco mezi beatníkem a básníkem ulice“.

Na nahrávání Waits ale napoprvé nedorazil a Jacobs v knize rozebírá proč: „Ochranka sloužící u dveří televizní budovy odmítla Waitse vpustit dovnitř. Tváří v tvář tomuto rozcuchanému, neoholenému, zcela nevzhlednému individuu v botách bez tkaniček nemohli uvěřit, že jde o hosta vždy elegantního Mikea Douglase. Pološílený asistent režie nakonec Toma našel, kterak podřimuje v hale.“

Houmles
Sám King na to vzpomíná: „Teď bylo na mě, abych začal šílet. Waits vtrhl do studia, mumlal něco o severu Filadelfie a balancoval s přibližně čtyřcentimetrovým popelem na cigaretě bez filtru. To není fér! Biju se za toho kluka, aby mohl bejt v naší celonárodní show, a on teď vyleze před publikum s kloboukem a začne žebrat!“ Zděšený byl i Mike Douglas: „Zastavil jsem se v šatně, abych pozdravil hosty, a tam chrápe nějakej houmles!“ Jak to dopadlo? „Houmles“ všechny odzbrojil svým dech beroucím vystoupením. Odpuštěno – nikdy nezapomenuto.

„Snažil jsem se tady řešit věci, jako je sentiment a brečení si do piva, který se týkají i mě osobně. Bejt opilec není žádná sranda. Už jsem fakt začínal věřit, že na opilým člověku je něco půvabnýho a krásně americkýho. Ale pak jsem si řek, že s tím svinstvem musím skončit. Navíc už jenom samotný mluvení o chlastu umocňuje pomluvy, který si o vás lidi vykládaj, a lidi si vykládaj, že chlastám,“ říká Waits o skladbě Bad Liver and a Broken Heart (Játra nadranc a zlomené srdce). Být opilec skutečně není žádná legrace.

Dnes žije Waits spořádaný život se svou ženou a třemi dětmi v Kalifornii. Historky z let, kdy byl rebelem, jsou ke slyšení na koncertech v příbězích jeho písní. A vyprávět je umí jen on sám.

***

Citace pocházejí z knihy Divoká léta – Hudby a mýtus od Jaye S. Jacobse. V českém překladu vyšla v nakladatelství Volvox Globator v roce 2004 a bude ke koupi na koncertech Toma Waitse 21. a 22. července v pražském Kongresovém centru.

20. 06. 2008, Lidové noviny, Jana Kačurová

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 6245