Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 10. května 2008 - 07:50Volvox.cz si právě čtou 4 lidé
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

Dalí a Gala - malíř a múza


O knize Genzmer, H. 2003 [1998]. Dalí a Gala. Malíř a múza. Praha: Volvox Globator. ISBN 80-7207-429-6

KAPITOLY:
Hostem v elektrickém muzeu
1929 začátek jedné lásky
Gala-múza a mýtus
Amerika
Luxusní kočovný život
Pohádková přítomnost smrti

Vydavatelství Volvox Globator nabízí již několikátým rokem na trhu atraktivní edici tandem, ze života slavných dvojic (1) . Jedna z jejích publikací je věnována surrealistickému malíři Salvadoru Dalímu a jeho manželce Gale (vlastním jménem Helena Dimitrijevna Diakonovová). Nenápadná, útlá knížečka nevábí příliš pozornosti, svým obsahem se však řadí k téměř k revolučním počinům. Vztah Dalího a Galy je obvykle vykreslován na pozadí umělcova tvůrčího života a slouží jako pouhý biografický přívlastek. Tady se však na několika málo stránkách dozvídáme gejzír nových souvislostí zaznamenaných poměrně erudovanou a neotřelou formou. To co jiní životopisci odbudou jednou větou, je tady hlavním motivem. Vztah, který byl prost jakékoliv fádnosti a zejména pak pozice Galy, která hrála v Dalího osobním i uměleckém životě mnohem větší roli, než jí současné dějiny (nejen ty kunsthistorické) přisuzují. Gala nebyla dle oficiálních měřítek umělkyní a ani se za ní nepovažovala. Její osobnost bývá přesto neprávem opomíjena, protože slavného umělce i jeho tvorbu významnou měrou spoluutváře. „Teprve Gala z něj udělala Dalího“, píše autor (str.48).

Paul Éluard potkává Dalu roku 1916 ve Švýcarsku v sanatoriu, kde se oba léčí z plicní choroby, zamilují se, ona s ním odjíždí do Paříže, on odchází na frontu. Při jednom z jeho krátkých pobytů ve vlasti se nechávají oddat. Jejich manželství není prototypem konvenčního věrného svazku. Věrni jsou spíše surrealistickým proklamacím, které zakazují veškeré vlastnické nároky na druhou osobu (str. 34). Nejvíce jejich manželstvím otřese Galina aféra s Maxem Ernstem kolem roku 1922, která se jí daří jen horko těžko vybalancovat. Už během soužití s Éluardem se prokazuje její podnikatelský duch, který jen přikrmuje její obraz femme fatale. „Životopisci jsou nemilosrdní. […] Daří-li se jí obchody, pak je podle nich vychytralá. Nedělá-li nic, pak parazituje na manželovi.“ (str. 37) Faktem je, že ona sama jim to také neusnadňuje, poskytuje neomezený prostor pro projekce nejrůznějších imaginací ženství, stylizuje se do mnoha různých rolí a čím dál víc se blíží obrazu ženy, který vytvořili surrealisté (str. 37) (2) .

Láska mezi Éluardem a Galou vyhasíná ještě dříve, než v roce 1929 potkává Dalího, rozvádí se však až roku 1932, dalších více jak 15 let však udržují intimně přátelský vztah (zejména korespondenční). V prvopočátcích se nemohou Gala a Dalí vystát. Dalí v ní brzy rozpozná svou životní lásku, musí ji však dobývat, Gala ho dlouho přehlíží. Jejich sexuální vztah je abnormální, nikdo ale dodnes neví, jaký přesně byl. Spali spolu jednou, spali spolu vůbec? Oba měli sklony k homosexualitě a k řadě sexuálních úchylek. Vůbec téma Dalího a homosexuality je velice bohaté (např. str. 34-35) a přelívá se opět v jeho vztah s Galou, která „jakmile se seznámila s Dalím, okamžitě přijala roli femme fatale, fúrie požírající muže“ (str.35). Symbiotický vztah se projevuje na mnoha úrovních. Dalí podepisuje svá díla Gala/Dalí, oba sdílí chorobný strach z nečistoty a nemoci. „Surrealisté neustále hledají svou múzu, toužebně ji vyhlížejí, potřebují, aby dovedla jejich umělecké dílo k vítěznému triumfu“ (str.51). To Dala činí. Za to ji Dalí zvěčňuje jako mýtus, činí ji nesmrtelnou.

V roce 1932 navazují první kontakty s Amerikou, Dalí tam vystavuje své 'Měkké hodiny' (Stálost paměti), na horizontu se začíná rýsovat slavná budoucnost. I v tomto období je Dala Dalímu pevnou oporou. V roce 1934 je konečně připravena jeho první samostatná výstava v New Yorku, oba odjíždějí do Ameriky. Nastává nová fáze Dalího umělecké kariéry, v níž hraje Gala roli výkonné a schopné organizátorky. Záhy si pár vytváří dokonalou surrealistickou image, stává se symbolem surrealismu v Americe a Dalí světovým umělcem s mezinárodním renomé. Ameriku navštíví ještě několikrát, na Frankovo osobní pozvání se však po válce opět nastálo usidlují ve Španělsku. Stále spolu tráví spoustu času, cestují, nakupují, také se ale hádají, trpí si vzájemné milostné avantýry, stále se ale milují, neumí si představit život jeden bez druhého. Ten se však blíží.

Roku 1974 se Dalímu jako jednomu z mála umělců plní sen, je otevřeno muzeum nesoucí jeho jméno, věnované jeho osobě a tvorbě (Museo Dalí ve Figueras). Že za jeho otevření vděčí přátelství s diktátorským vůdcem Frankem, to je věc druhá. Koncem 70. let se idylka začíná hroutit, v roce 1982 umírá Gala. Dalí ji přežívá o šest let.

Kniha není snadno čitelná, stejně jako nebyl vztah Galy a Dalího. Nesleduje striktně lineární dějovou linii, náhodně putuje v čase a vytahuje jakoby zapomenuté střípky vzpomínek. Autorovi se s pozoruhodnou lehkostí podařilo představit dramatický život dvou nekonvenčních osobností bořících řadu společenských tabu, aniž by inklinoval k laciné bulvarizaci a melodramatičnosti.

VYBRANÉ CITÁTY:
„Mít dítě se nehodilo k jejímu obrazu femme fatale. Na počátku tohoto století existoval pouze jediný typ ženy, která byla předurčena k mateřství: žena – manželka. všechny ostatní typy žen byly v rozporu s rolí matky.“ (str. 21)

„Ve dvacátých letech nebylo pro ženu vůbec lehké stát se umělkyní – ať už malířkou, sochařkou či spisovatelkou. Téměř všechny byly nuceny vzepřít se předepsané roli ženy-matky. Na druhé straně se však jen zřídkakdy s muži na něčem shodly, a tak, byť byly vztahy s muži ve skupině jakkoliv dobré, se ženám nedostávalo umělecké podpory a zůstávaly více méně stranou. Nejlépe to vystihl zřejmě Louis Aragon, když roku 1928 při jedné společné diskusi o sexu jako jediný poznamenal, že když už se probírá ženská sexualita, bylo by snad nejlépe, aby se vyjádřila také nějaká žena.“ (str. 52)

„Skutečně dokonalá je žena tehdy, má-li v sobě něco bezbožného, démonického, když dokáže být matkou i děvkou zároveň a přitom ještě neposlušným a nevychovaným dítětem.“ (str.53)

Dalí: “Malířství prostupuje stejně jako láska nejprve očima a postupně proudí do vláken štětce.“ (str.30)

„[Surrealisté] rovněž usilují o to, aby se svým uměním zmocnili onoho neproniknutelného a tajemného 'věčného ženství'. Názory na ideální ženu se různí.“ (str.51)

„Od dob antického Řecka až po novověk je ženám vyhrazena pouze jediná úloha: být pro umělce inspirací. Vlastní tvůrčí proces je předurčen výlučně mužům. manželky, milenky a přítelkyně jsou pro své muže múzami. Tímto názorem Dalí sice ženy z oblasti umělecké tvorby zcela nevylučuje, nicméně staví malířky, skladatelky, spisovatelky a básnířky do nevýhodné pozice, kdy se jim nedostává potřebné inspirace stran múz v mužské podobě. […]
Dalí: „Malířky jsou to nejhorší, co může být. Ženy nemají absolutně žádná talent. Talent je mužská záležitost!“ (str. 93)

Poznámky:
1. Dosud vyšly publikace týkající se vztahu Simon de Beauvoir a Jean-Paul Sartra, Johna Lennona a Yoko Ono, Johna F. a Jacqueline Kennedyových.

2. „Ženy mají být podle nich krásné, silné, tvůrčí, éterické, vášnivé, mají vyzařovat inspiraci, mají být matkami a nevěstkami zároveň“ (str. 14).

19. 01. 2008, Youith Art Opportunity, I. Pitrová

Vyšlo pod názvem Dalí a Gala i v časopise Ateliér, číslo 8, 17. 4. 2008.

© 1991-2017 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 3300