Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 2. dubna 2007 - 14:43Volvox.cz si právě čtou 2 lidé
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

Žena v osidlech Evropy


Jamesův Portrét dámy vyšel po 125 letech česky

Americké literatuře druhé poloviny 19. století vévodí dvě jména: Mark Twain a Henry James. Zatímco humorista a satirik u nás již doslova zdomácněl, klíčového představitele tzv. zjemnělé tradice jsme dosud pohříchu znali jen okrajově. Buď z jeho kratších (Daisy Millerová či Utažení šroubu) nebo raných (Washingtonovo náměstí) próz. Překlad rozsáhlého Portrétu dámy, obecně považovaného za první vrchol Jamesovy tvorby pokrývající víc než půl století, lze tudíž přivítat jako konečně splacený dluh.

Svoboda volby
Henry James se narodil roku 1843 v tehdy ještě téměř bukolickém New Yorku v rodině bohatého nezávislého myslitele, který v celém životě nemusel pracovat ani jediný den a svým pěti dětem dopřál „smyslovou výchovu“: vzdělávala je řada guvernantek a soukromých učitelů na obou březích Atlantiku a všichni hojně navštěvovali muzea, divadla a galerie. Z Jamesova staršího bratra Williama vyrostl slavný psycholog a zakladatel filozofického směru pragmatismus, mimořádně nadaná byla též sestra Alice, která však - patrně i proto, že svůj talent nemohla coby žena plně rozvinout - trpěla depresemi.

Henry se záhy rozhodl pro dráhu spisovatele a ve dvaceti letech začal přispívat do několika amerických časopisů. Po rocích cestování sem a tam u něj jako místo k trvalému pobytu zvítězila Evropa a její důmyslná síť institucí a tradic. Jak si poznamenal do deníku: „Starý svět je má volba, má potřeba, můj život.“ Později se dostavilo zklamání. Aristokracie se ukázala být morálně prohnilá, a ačkoli si James v Londýně vychutnával dobré víno, jídlo a konverzaci, v podstatě si chtěl hlavně ohmatat lidský materiál.

Třebaže byl považován za skvělého společníka a jednoho z nejpronikavějších duchů doby, jakmile materiál získal, stáhl se do ústraní. Nikdy se neoženil, neboť se podle svého nejzasvěcenějšího životopisce Leona Edela rozhodl pro umění (nikoli proto, že by snad byl homosexuál, jak bez nejmenšího důkazu tvrdí jistí rádobyliberální akademici), a těsně před smrtí se stal britským občanem. Spojené státy se totiž zdráhaly vstoupit do první světové války, kterou vnímal jako pokus zničit civilizaci.

Tomahavky a pistole
V Portrétu dámy čerpal Henry James z osudů milované sestřenice Mary, která zemřela roku 1870 na tuberkulózu. Zároveň použil zápletku obvyklou v sentimentálních románech 60. a 70. let 19. století: hrdinka toužící po nezávislosti uzavírá sňatek, jenž přeroste v peklo, nicméně údělem ženy je trpět a podřizovat se. Tento populární námět zpracoval s nebývalou hloubkou, čímž reagoval na otázku „nové ženy“ vznesenou v 80. letech rodícím se feminismem. Přednímu kritikovi Williamu Deanu Howellsovi, který mu vytýkal, že zobrazuje pouze nešťastná nebo neexistující manželství, odpověděl: „Tragédie mou představivost zaměstnávají více než komedie.“

Jako většina Jamesových protagonistů a protagonistek (a koneckonců též jako samotný autor) se i naše krásná a inteligentní Isabel Archerová definuje možností volby, kterou jí v Evropě přinesou zděděné peníze - spisovatele na rozdíl od kupř. naturalistů vůbec nezajímá, jak lidé přijdou k penězům, ale jak s nimi zacházejí. Isabel si vybere podle ní to nejdůležitější, a sice manžela, jenže se svou svobodou očividně nenaložila správně. Mnohem lépe se daří její přítelkyni, americké novinářce Henriettě Stackpoleové, dychtící po evropských senzacích (mimochodem vymodelované podle Margaret Fullerové, první ženě, která si v USA vydělávala žurnalismem). Ačkoli James ironizuje Henriettiny snahy poznat vyšší kruhy a psát o jejich soukromí, oproti Isabel o sobě nechová žádné iluze a nikdy neztratila americkou otevřenost a upřímnost.

I v Portrétu dámy je totiž pro Henryho Jamese zásadní tzv. mezinárodní téma, tj. zkoumání národních povah a kosmopolitních typů. Občas sice brání americkou nevinnost, jinde však naznačuje, že Američané mají víc peněz než vkusu nebo inteligence. Rozporuplně vnímá i Evropany: jejich zkušenost může hraničit se zkažeností a místo morálky mají nezřídka jen prázdné kulturní formy.

Všechny postavy z obou kontinentů samozřejmě vědí, že roucha a koruny už nejsou v Británii v módě, stejně jako v Americe tomahavky a pistole. Nicméně rozdíly v jejich přemýšlení a chování jsou zřejmé. A třebaže Isabel Archerová nezaplatí jako před ní hrdinka prózy Daisy Millerová za svou naivitu životem, finální prozření a pochopení evropských konvencí jí nepřinese nic než nekonečná vnitřní muka.

Kotilion, nebo čtverylka
Henry James neměl s výjimkou Nathaniela Hawthorna a George Eliotové v oblibě žádné americké a anglické spisovatele. Zbožňoval však Francouze (Balzaca, Flauberta, Maupassanta) a především v Paříži pobývajícího Ivana Turgeněva. Tak jako on kladl důraz na psychologii postav, která se mu od počátku jeví důležitější než zápletka, v jeho pozdních dílech navíc zcela mizí jakýkoli společenský realismus a nastupuje formální dokonalost, symbolismus a úhly pohledu. I proto byl James občas nejen marxistickou kritikou charakterizován jako snob a pouhý estét, jenž svévolně opustil rodnou zem, a jeho próza jako příliš úzce zaměřená, až zbytečně propracovaná, či dokonce obrácená do sebe.

Na druhé straně pravdou zůstává, že bez Jamesova detailního zachycení i těch nejmenších záchvěvů mysli postav by těžko dosáhli autoři jako James Joyce nebo William Faulkner až na dno podvědomí a sotva by se jejich formální experimenty setkaly s porozuměním. Jistě, když chce lord Warburton požádat Pansy o tanec a váhá mezi kotilionem a čtverylkou, podobné nuance jsou dnes nepochopitelné. Ve své době a v jistých kruzích však hrály značnou roli a pozornému čtenáři Portrétu dámy se kromě dalších potěšení z vytříbeného textu mohou alespoň poodkrýt.

Q Henry James: Portrét dámy, přeložila Kateřina Hilská, Volvox Globator, 566 stran.

Foto popis| Možná jsem byl snob, ale kde by byl beze mne Joyce. (James)
Foto autor| foto profImedIa.cz

O autorovi| Hana Ulmanová, Autorka je amerikanistka působící na FF UK.

26. 03. 2007, Respekt, č. 13, Hana Ulmanová

© 1991-2017 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 4310