Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 13. února 2007 - 15:00Volvox.cz si právě čtou 3 lidé
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

KNIHA TEXTŮ BRITSKÉHO NOVINÁŘE


Amis navštívil paní Nabokovovou i Madonnu

Tvrdí se, že novinář je nedomrlý spisovatel postrádající sitzfleisch, a spisovatel, jenž tu a tam vydá výbor ze své publicistiky, prý zase potřeboval napodruhé udat "odpad" z pracovny. Jenže když dva dělají totéž, záleží kdo a kde.

V Británii se novinové projevy tvůrčího "svědomí" vydávají čím dál častěji - Martinu Amisovi (1949) už v pátém svazku.

Martin Amis (vlevo) spolu se spisovatelem Ianem McEwanem (uprostřed) patří k autorům, kteří pro drzou angličtinu vykonali své.

Jeden z nich, nazvaný Na návštěvě u paní Nabokovové (1993), zahrnující třiatřicet "setkání" s osobnostmi i fenomény, nyní v češtině poprvé uceleně předvádí autorovo původní povolání. Při čekání na zpožděný překlad Amisova arcirománu Londýnská pole se tedy osvěžme texty pro Observer a New Statesman, ale také příspěvky do dalších sobotníků nebo magazínů typu Esquiru, Vogue či Vanity Fair, které se rády blýsknou cizím peřím s pořádně seříznutým brkem.

Autor románů Šíp času a Peníze je žádaná značka. Někdejší "zlobivý synek" ostrovní prózy patří s Barnesem a McEwanem do triumvirátu autorů, kteří pro drzou angličtinu vykonali své, byť stále nedosáhl na Bookerovu cenu. Ostatně Amis bývá označován za "nejlepšího amerického autora rodem z Anglie", což odráží zámořský ohlas i techniku jeho psaní, "které musí ukazovat směr morálce". Levicové publikum z obou stran oceánu si rádo počte o krizi hodnot i o nevhodných prezidentech, kteří zemi mučí bez ohledu na studenou válku nebo supervelmocenský komplex.

Dějiny jsou zlý sen
Když se Amis už poněkolikáté v kariéře zamýšlí nad nukleární hrozbou, pátrá v hlavním stanu Reaganovy "strategické obranné iniciativy" nejen po jejím smyslu, ale především po povaze mozků Pentagonu a dopadu jejich činů na budoucí generace. "Vychovat děti tak, že nikdy nebudou mít nic společného s nikým, kdo měl někdy něco společného s někým, kdo měl někdy něco společného s jadernými zbraněmi," uzavírá roku 1987 ve zřetězeném refrénu, který ve svazku zazní hned v několika podobách. Jako by ona mantra zastřešovala méně naléhavé texty, pohlavkovala neposluchy a obešla se bez postskripta, v němž je autor někdy nucen komentovat proluku mezi novinovým a knižním životem příspěvku.

Amisovy karikatury se baví smíchem přes slzy: ne oním ubavením se k smrti, nýbrž skepsí z toho, že "dějiny jsou zlý sen, z něhož se snažíme probudit". Platí to jak pro jeho romány, tak pro drobničky o slepých uličkách postmoderní kultury, kde pisatel vedle skepse osvědčil i dar šikovně si stoupnout a zpoza hlučícího davu se dobrat smyslu oblíbených shromaždišť.

Vítězný zápas s klišé
Ať už jde o totemické tance na frankfurtském knižním veletrhu, odér filmových štábů v akci či obnažené divy céčkové provenience na pláži v Cannes, Amis brzy z růžku prohlédne podstatu hry i prohřešky proti pravidlům, jejichž cíl je jediný: udržet se v oné hře jako aktér, poskok, šmok. Dokládá to nejen pohled na sjezd republikánů, ale i další "sporty" od tenisu přes šachy až k "vrcholovým" dramatům šipek, kulečníku a pokeru.

V časech, kdy je interview s hvězdou jako literární forma mrtvé a "nevypovídá o tom, jaký portrétovaný je, ale jaký bývá v rozhovorech", se autorovi daří při setkáních s kolegy tyto masky odnímat. Výmluvný je portrét "domácího kanibala" Updika i "vyčerpané konceptualistky" Madonny, u ostatních se přinejmenším vyplatí přemýšlet, nakolik jsou Amisovy soudy pouhými paušalizacemi. Neboť proč se píše, to je, oč v tomto výlučném rentgenu běží.

Graham Greene jako ideolog protikladů a naopak John Braine jako hlučný rebel i poturčenec, Anthony Burgess coby činorodý maniak, Roman Polański jako démonický komentář k vlastnímu životu - to vše jsou obrazy trvanlivé už třetí dekádu. Z titulního zastavení u Věry Nabokovové v Montreux se Amisovi nepodařilo vytěžit víc než portrét oddanosti géniovi ze strany vdovy, syna i sebe sama, ale i to je meritum věci a Nabokovovy masky.

"Druhé podání" autorových článků, po novinovém knižní, není z těch, u nichž bychom se měli obávat výprodeje drobků. Výprodej je to, co si žádá stádo a co bývá vidět už při prvním otištění z pisatelova přístupu i slovníku, kdežto předložené texty se úspěšně perou s klišé ve větě, situaci i při naplňování žánru. Novinářský zázrak jménem Martin Amis spočívá v tom, že dovede angličtinu ulice přetavit v rozhovor, feature, medailon či nekrolog zdatný obsahově i formálně, a přece nadstandardní - pouze konferenční příspěvek o Saulu Bellowovi postrádá ostrovtipný odstup.

Postskriptum pro nás? Takových britských knih výstřižků houšť, neboť doma dostáváme zpravidla jen předčasně vyvrhnutý samožer.

Martin Amis: Na návštěvě u paní Nabokovové a jiná setkání. Přeložil Ladislav Šenkyřík. Volvox Globator, Praha 2006. 236 stran. 249 Kč.

06. 02. 2007, HN.IHNED.CZ, Petr Matoušek

© 1991-2017 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 3563