Když knihou jen tak zalistujete a začtete se třeba u věty "Většina východoevropských absintů chutná jako šampon proti lupům"., jistě dostanete chuť knihu co nejrychleji odložit. Ale nedělejte to. Jedna má autor v podstatě pravdu, když české nápodoby mytizovaného nápoje pranýřuje (stejně jsou to většinou jen vějíčky na reklamou oblblé západní turisty), jednak byste přišli o potěšení ze zajímavě napsané knihy, která je víc než technologickým pojednáním, jakousi kulturně-historickou studií o nápoji jako fenoménu, jenž hýbal společností, publicistikou i krásnou literaturou. (Navíc větu o lupech autor sám odčiní v 9.kapitole: "Nedávná renesance absintu má svůj původ v pádu železné oponoy a československé sametové revoluci v roce 1989.) Historické a terminologické vyprávění je neustále prokládáno galerií pijáků absintu (potkají se tu Oscar Wilde s Alfredem jarrym, Picasso s Baudelairem, Johny Depp s Hemingwayem) a doplněno kapitolou o pijáckých rituálech. Knize na čtivosti přidává fakt, že autor často místo parafrází a převyprávění sáhne k přímým citátům z dobové publicistiky či beletrie. A komu je i to málo, nalistuje si dodatek obsahující ukázky z řady literárních textů s absintem coby hlavní postavou: od "klasické" Marie Corelliové po experimentátora-parafyzika Raymonda Queneaua. Zmiňme ještě nápaditou zeleno-černou úpravu Luboše Drtiny a skončeme: Kniha o kráse i moci "rozpuštěných smaragdů" za přečtení stojí.
