Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 23. ledna 2006 - 15:50Volvox.cz si právě čte 11 lidí
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

MARÁD Z MOKRÉ ČTVRTI


Zdeněk Vlk: Teraza a mokrá čtvrť, Volvox Globator, Praha 2004

Pět let po první próze s titulem Přítel žehu přichází Zdeněk Vlk s novým románem. Jak napovídá titul, románový děj se z velké části odehrává v legendární Mokré čtvrti. Vchází se do ní mnohými dveřmi, ba dokonce i "hrdlem kdejaké láhve" (s. 31), a to kdekoliv na světě. Jejími obyvateli jsou barmani, servírky, taxikáři a především "opilci, kteří stojí na nohou jen díky tomu, že se o chodník opírají pramínkem moči" (s. 28). Je místem delirických setkání s lovci medvědů či neúnavným bruslařem, kroužícím po zamrzlé řece.

Mokrá čtvrť tak tvoří jakési "druhé město" - ve srovnání s tím ajvazovským poněkud proletářské, jehož pravidelným návštěvníkem je i hlavní postava románu, neúspěšný tvůrce milostného příběhu o dokonalé milence Tereze. Jeho literární pokusy se prolínají základní dějovou linií románu, tvořenou okolnostmi, za nich hrdina na svém díle pracuje: zaměstnání, ženy, a především návštěvy Mokré čtvrti.

Román je poskládán z několika druhů textů odlišených od sebe typem písma, umístěním na stránce (komentáře), popř. vypravěčskou perspektivou. Hlavní slovo má bezejmenný hrdina - spisovatel provázející čtenáře svým životem a tvůrčí dílnou, vedlejší vypravěčské linie obstarává postava růžového papouška a personifikované kocoviny Ježibaby, jejichž monology kriticky glosují literátovo počínání.

Hra s formální podobou textu je jedním z odkazů na experimentální charakter této Vlkovy prózy; především jím však je očitá rezignace na lineární rozvíjení příběhu. Akcentováním návratných motivů (v textu vyznačených jiným typem písma), které mají zároveň funkci jakýchsi otvorů, jimiž je čtenář protahován z jedné textové vrstvy do druhé, je zdůrazněno chápání románového dění jako kruhu, který se pozvolna "smrskává" k finální pointě.

K odhalení výchozích a zároveň konečných ingrediencí příběhu: autor se nachází v cele s několika spoluvězni obklopen omezeným počtem předmětů, pomocí nichž a taktéž vzpomínek na minulost je v podstatě vytvořen (v protagonistově jazyce "uvařen") celý románový příběh: "Kachní kostičky... hlasy za oknem... v koutě hygienická dlaždička ani zelená a ani modrá a ten flakónek od voňavky růžové a měkká koženka a mísí se to se vzpomínkami a s tím divným hladem, vzpomínkami, se mnou, kterého namíchal a uvařil... Dívám se zamřížovaným oknem a vidím se jako v zrcadle" (s. 150). Tímto zhuštěným výčtem základních motivů (okno, zrcadlo, mříže, růžová a d.), které předtím tvořily refrénovitou stavbu textu, je děj a jeho smysl koncentrován do jednoho bodu - konce, ale i začátku.

Skepse k možnostem příběhu je podkladem pro skepsi mnohem hlubší, kterou je nedůvěra ve smysluplnou existenci. Protagonistova vůle k životní plnosti - zde prezentovaná především snahou o napsání milostného příběhu - je zrazována okolní vyprázdněností (vztahů, pojmů, hodnot). Nemožnost úniku z pomyslného vězení (které se na závěr konkretizuje), neschopnost vykročit ven z kruhu nekonečného opakování zašifroval Vlk do motivu vzájemného zrcadlení světů, lidských osudů a d. Svět za oknem, skrz které hrdina často hledí, je v podstatě zrcadlem světa uvnitř místnosti. Protagonista tak "oknem své kanceláře vidí přes ulici jinou, úplně stejnou kancelář, v ní za svým oknem sedí úplně stejný chlapík. Dívají se na sebe jako v zrcadle (...)."

Z tohoto důvodu lze u hlavního hrdiny hovořit o jakémsi zauzlování se, z něhož plyne stav permanentního nedosažení (podobného marným cestám Kafkova hrdiny na zámek) vytoužených snů (hlavně toho o Tereze). Místo ideálů jsou k dispozici jen nedokonalé náhražky. Místo vysněné milenky se ráno probouzí vedle nemilované ženy, signifikantně pojmenované anonymním Tamta, popřípadě vedle stejně odpudivé, ba možná ještě odpudivější postavy zlé milé Kocoviny.

Tragická linka protagonistovy existence je vyvažována ironickou reflexí rozpínavého společenského marasmu. S vtipem autor (reálný i literární) odhaluje zákulisí právnických firem (hrdina je právník), zesměšňuje tragicko-komické fenomény dnešní doby, jakým je např. "novácký" pořad Volejte řediteli nebo kýčovitá umělecká schémata; to ve scéně ze "závěrečného autorského večírku", který je podobně jako řádný hollywoodský dryák zakončen všeobecným potleskem.

Přestože je Vlkovo dílo po všech stránkách složitě strukturované, nedochází v něm k žádným významovým ani formálním lapsům. Všechny textové vrstvy jsou sladěny do jednoho harmonického celku, který je nejen dobře napsaný, ale hlavně se překvapivě dobře čte.

Tvar, 09. 03. 2005, HELENA VYPLELOVÁ

© 1991-2017 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 3867