Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 3. května 2004 - 16:40Volvox.cz si právě čtou 4 lidé
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

Western podle Brautigana


V zemi Limonádového Joea se objevila Hawklinská nestvůra

Richard Brautigan (1935–1984), americký literární idol 60. a počátku 70. let, je českými čtenáři vnímán jako poslední z řady beatniků. Jeho patrně nejslavnější prózy Chytání pstruhů v Americe (1967) a V melounovém cukru (1968) vyšly v USA v době rozmachu hnutí hippies, pro něž se staly kultovními knihami, autor však tehdy zároveň obdržel stipendium Národní nadace pro umění, čímž ho uznala také konzervativnější kritika. Zaujal i postmoderní literární vědce, a to zejména díly, v nichž parodoval konvence zaběhaných žánrů: variací na sentimentální milostný román příznačně nazvanou Potrat (č. 1993) či svéráznou verzí pornografického thrilleru Willard a jeho kuželkářské trofeje (č. 1995). Zásluhou nakladatelství Volvox Globator k nim nedávno přibyl útlý svazek Hawklinská nestvůra, jehož podtitul udává zvolený žánr jako gotický western.

Mýtus Divokého západu
Mýtus o Americe, zemi zaslíbené, kde každý jedinec může realizovat svůj sen o svobodě, je pro kulturní mapu Spojených států klíčový. Neméně důležitou úlohu však od samotného počátku historie bílých osadníků měla představa hranice, kterou lze posouvat stále dál na západ do oblastí dosud nezasažených civilizací. Tam se pro celou řadu spisovatelů znovu rozehrává bitva dobra se zlem – jmenujme alespoň Breta Harta, Marka Twaina či později Jacka Londona. Právě oni ve svých dílech položili základ novému žánru, pro jehož označení se všude ve světě vžilo anglické slovo western.
Je-li možno konvence westernu parodovat, jak se to v českém kontextu mistrně zdařilo tvůrcům Limonádového Joea, musí se žánr řídit poměrně přísnými pravidly. Dodržuje se například rozvržení postav. Mezi nejpříznačnější mužské hrdiny patří čestný pistolník, obvykle šerif, a proti němu padouch, eventuálně hazardní hráč, zatímco ženy se dělí na neposkvrněné panny a na dívky s temnou minulostí či charakterem. Morální hranice je zkrátka vedena neochvějně – lidé a jevy jsou buď bílí, nebo černí. Z bílé se občas může překvapivě stát černá a naopak, jen zřídka se však tyto dvě barvy prolínají.
Podtitul Hawklinské nestvůry ovšem naznačuje, že před sebou máme hybrid, v němž budou výše uvedená schémata zachována pouze částečně. Místo a čas odpovídá westernu: východní Oregon roku 1902. Z tradice gotického románu si Brautigan zase vypůjčil motiv dvojic, dvojčat či dvojníků – dva jsou tu pistolníci, kteří se živí „tím, že zabíjejí lidi“, dvě jsou „kurvičky“ (na začátku) i slečny Hawklinovy (později), jejichž sídlo vybavené viktoriánským nábytkem a starý distingovaný komorník jsou dalšími typicky gotickými prvky. Nechybí další westernová výbava jako farář, bary, alkohol a kletby, brzy však zjistíme, že tu něco není v pořádku.

Nevěřte rozumu
V rozporu s westernovou čistotou tu totiž velice šťavnatě klejí i dámy a rovněž další epizody svědčí o tom, že na Divoký západ dorazila postmoderna. Objevují se metatextové vsuvky, hned v úvodu prosí neohrožený zabiják svou oběť, aby zemřela a splnila tak beze zbytku svou roli („OK, už jsem mrtvej,“ pravil pomocník šerifa, a byl.). Děj je ozvláštňován i dalšími způsoby, mimo jiné rozbíjením do kratičkých kapitol s hravými názvy. Akci Brautigan postupně nahrazuje komicko-groteskními situacemi, v nichž se shazuje vážnost protagonistů. Oba pistolníci kupříkladu nejsou pochodujícím ztělesněním nejvyšších mravních hodnot, ale naopak – jejich zájmy se redukují na jídlo, peníze a sex. Právě oni nicméně v próze zastupují přirozený život s nespoutanou erotikou, a byť jsou přímočaří a jednoduší, představují jistou protiváhu zla. To reprezentuje tatínek obou slečen a duchovní otec titulní nestvůry, zvrácený vědec, jehož katastrofou končící pokusy předznamenávají na počátku 20. století negativní důsledky nadcházející vědecko-technické éry.
Jenže autor ironicky zpochybní i možnost jakékoli seriózní interpretace stručným nastíněním budoucích osudů všech zúčastněných. V bláznivé verzi „happy endu“ dopadne například nejlépe někdejší pistolník Cameron, z něhož se stane úspěšný filmový režisér. V Hawklinské nestvůře je totiž relativizováno snad úplně vše včetně identity jednotlivých protagonistů – z indiánky jménem Kouzelné dítě se stane „žena z Východu, která je velmi sečtělá“ a mrtvý komorník se díky žertovnému porušení fyzikálních zákonů promění z obra v trpaslíka, aby posléze jako biblický Lazar „vstal z mrtvých“. Jednoznačné chápání reality autor zásadně problematizuje a nepřímo tak naznačuje, jak nemoudré je poznávat svět a jeho historii pouhým rozumem.
V souladu s teoretickými východisky postmoderny dokázal Brautigan využít ve svém westernu žánru populární literatury, přičemž jej tvořivě „dekonstruoval“ natolik, že se v jeho pojetí zcela stírají rozdíly mezi uměním „vysokým“ a „nízkým“. Hawklinské nestvůře to ale na čtenářské přitažlivosti rozhodně neubralo.

01. 09. 2003, Hana Ulmanová, Respekt

© 1991-2017 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 4791