Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 3. května 2004 - 16:38Volvox.cz si právě čte 7 lidí
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

Za časů krále Všislava
První úplné vydání překladu nedokončeného dada románu Ladislava Klímy


Na předsádce knihy se skví černobílá reprodukce mapy. Jednoduché linky, nakreslené od ruky, nepřipomínají obrysy žádné známé pevniny. Ani hranice států, vyznačené přerušovanými čarami, se nezdají povědomé. A co víc: německé zeměpisné názvy neodpovídají žádné existující zemi a jejich český překlad bychom jen obtížně hledali ve slovníku. Podivná mapa zpodobňuje dějiště podivuhodného Klímova románu.

Ze severu a západu oblévá pevninu řeka Zambezi, z východu a jihu ji obkličují termití Himálaje. Ve východním podhůří termitišť se rozkládá Velká a Malá Skotáčtina, dále na západ se rozprostírá Velká Nesmyslie a s ní sousedící Stupidie. I další země a státečky nesou prapodivné názvy: Močálie, Ješitie, Kanálie... Na severu podivného kontinentu se pak nachází Všivácie - domov mravenčího krále Všislava - jednoho ze dvou hlavních hrdinů románu. Během pochodu narazí čelo králova mravenčího průvodu na gigantickou překážku: slepého hada. Vysílený plaz sdělí královi, že putuje za navrácením svého zraku, které se má stát prozřením i v symbolickém smyslu. K tomu musí ale nejprve získat olověný měďák, bivaginální sliznici a vnitřnosti modrého psa. Mocenské choutky mravenčího krále, sužovaného vlastní manželkou Kordulou, přivedou Všislava k myšlence využít hada pro své záměry.

Jeden román, dva autoři
Naprostou většinu beletristických textů napsal Ladislav Klíma (1878 1928) v letech 1906 až 1909. Román Putování slepého hada za pravdou je tedy pozdním prozaickým dílem. Vznikl v době, kdy byl filozof, distancující se od směšného plahočení spořádaných občanů a věnující se výhradně svému filozofickému poslání, nucen z existenčních důvodů vykonávat praktické zaměstnání. Po práci strojníka na lokomobile a hlídače opuštěné továrny v Libni se stal v letech 1. světové války společníkem a jediným zaměstnancem podniku na výrobu tabákové náhražky. Dílnu řídil německý chemik Franz Böhler, jenž byl svým založením především bohém. Podnik záhy zkrachoval, ale spolupráce dvou kumpánů přinesla své ovoce tím spíše, že si oba více než výroby tabákové náhražky z bukového a jahodového listí hleděli pití. Příběh o mravenčím králi a slepém hadovi vymýšleli a sepisovali oba autoři od ledna 1918 a Klíma v jeho psaní pokračoval po celý zbytek roku. Jakkoli nemůžeme Böhlerův podíl na koncepci románu podceňovat, jeho výslovný autorský vklad se omezuje na několik odstavců v první kapitole. Dílo má mnoho rysů předchozích Klímových próz. Především tu nejnápadnější; totiž, že je stejně jako všechny ostatní autorovy prózy nelze oddělit od Klímovy filozofie. Čtenáři, který neměl s Klímou dosud tu čest, nelze než jako iniciaci doporučit výbor z díla, který sestavil a rozsáhlou zasvěcenou předmluvou opatřil Josef Zumr. Antologie se pod názvem Vteřiny věčnosti dočkala tří vydání; naposledy v roce 1990. Josef Zumr označuje román o slepém hadovi za dadaistický. Specifický druh absurdního humoru, který dadaismus vytvořil, obsahuje v sobě prvek hry. A právě hra má u Klímy důležitou a nezastupitelnou úlohu jak ve filozofii, tak v jeho beletristické tvorbě.

Šikovný vynález: beletrie
Tahle beletrie je přece jen šikovný vynález pro intelektuální darebáky, praví v jednom ze svých dlouhých monologů, protkaných filozofickými sentencemi, král Všislav. A tato věta jako by předznamenávala přezíravý, ironický a bohorovný odstup autora, jenž je ostatně dadaistům vlastní. Hra je v Klímově textu přítomna v explicitní podobě prostřednictvím nejrůznějších literárních postupů. Už sám fakt dvou autorů (byť Böhlerův vklad je menší než Klímův) umožňuje uplatnit a umocnit antiiluzivní postupy, kterými dává román najevo svou umělost. Vypravěč Klíma nazývá sám sebe v textu psohlavcem a vkládá hrdinům do úst své vlastní filozofické myšlenky, které jsou ale vzápětí týmiž postavami rozličně překrucovány a komentovány se značnou dávkou sarkasmu. Böhlerova autorská přítomnost pak celou hru ještě umocní: Proč asi ten Klíma nepokračoval v psaní o tom, k čemu mě teď žene má podnapilá duše? medituje slepý had v Böhlerově části textu. Osnova příběhu je silně poznamenána dobou svého vzniku. Mravenčí král ztělesňuje a zastupuje typ pragmatického, mocichtivého a vypočítavého politika, jehož jakákoli případná kladná vlastnost, interpretovaná později dějinami jako státnická velikost, je jen důsledkem nevyhnutelnosti. Ke komu se upírají oči celého světa, je nutně vychováván k odvážlivosti: 99 % statečnosti vychází z ješitnosti, říká Všislav. Jeho partnerem a tvorem, jehož nepostradatelnost pro Všislavovy záměry je v prvé řadě fyzického rázu, je slepý had - idealistický filozof pachtící se za nejasným přeludem. Klíma sice využívá hada jako hlasatele svých vlastních myšlenek, ale činí tak se značnou dávkou sebeironie a jízlivosti, takže hadovo usilování o poznání pravdy vyznívá absurdně a zbytečně. Král naslouchá pošetilým hadovým názorům s jediným cílem: zajistit si hadovy služby coby gigantického všeničícího stroje.

Špiritus aneb Duch svatý
Nepominutelným prvkem románu i Klímova osobního života je bezesporu fenomén alkoholu. Klíma sám alkohol využíval zcela programově. Vše lepší se bez výjimky ožírá, zní ostatně jeden z jeho aforismů. Alkohol - nevyzpytatelný služebník a zoufalý prostředek k zachování duševního zdraví, se ale nakonec ukáže v Klímově životě jako nebezpečný a destruující démon. Na stránkách románu autor prezentuje pití tak, jak je znal z vlastní zkušenosti. Jako prostředek k dosažení extáze, jež napomáhá hrdinům-konzumentům k duchaplnějšímu projevu, inspirovanějším formulacím myšlenek a argumentů a posléze k alkoholickému tlachání, v němž promluvy diskutérů splývají ve směšný blábol. Na hada i Všislava pak čeká kocovina, v případě krále zostřená tělesnými tresty od nenáviděné manželky a jejích přisluhovačů. I přes tyto neslavné konce pitek je ale termín špiritus často suplován ctihodným synonymem Duch svatý.

Kdo si hraje, nezlobí
Hra je v Klímově textu přítomna rovněž implicitně - v podobě metafyzického postoje ke světu. Tomuto prvku své filozofie dal Klíma název ludibrionismus. Místo dlouhých vysvětlování můžeme použít jiné autorovy věty: Hra není smyslem světa, ale smysl světa je hrou. Hra není myšlením, vědomím, jsoucností; hrou je myšlení, vědomí, jsoucnost. Román je pozoruhodný i v dalších aspektech. Za zmínku stojí jazyk, jehož okázalá staromódnost pozoruhodně kontrastuje s expresivními výrazy i sděleními. Klíma tituluje čtenářky i čtenáře nepěknými epitety a ve své době musely jeho texty šokovat již jen zdánlivě prvoplánovou vulgaritou. Podobný kontrast lze koneckonců nalézt například u Franze Kafky, v jehož textech je specifické napětí dáno střetem fantaskních obrazů a příběhů, líčených ovšem suchopárným úřednickým jazykem. Zatímco v některých ohledech (zejména v údajích o mírách a vzdálenostech) je Klíma až úzkostlivě exaktní, polidštění hada a hmyzu má nejasné hranice. Zdá se, že zobrazení postav coby subhumánních bytostí je ryze účelové a navíc nedůsledné, protože jinak prezentuje autor veškeré jejich konání jako lidské se vší lidskou truchlivostí. Odpovídá to i dalšímu Klímovu tvrzení, že není jednoho zvířete, které by mne někdy nebylo povzneslo nad člověka.

Stín hravého outsidera
Klímovo outsiderství, které vyplývalo ze způsobu jeho života, se odrazilo ve vnímání jeho odkazu po filozofově předčasné smrti. Klíma navíc část díla zničil a část se ztratila v době, kdy jeho rukopisy sloužily jako zástava proti dluhům. Arne Novák se tak například ve třicátých letech vyjadřuje ve svých Přehledných dějinách literatury české o Klímovi s notnou dávkou přezíravosti. O interpretaci Klímova díla, které bylo postupně zveřejňováno jen díky usilovné práci pořadatelů jeho pozůstalosti, se pokoušejí mnozí umělci dodnes. Namátkou můžeme vzpomenout adaptaci beletristických textů Jak bude po smrti a Slavná Nemesis Vratislavem Brabencem pro hudební skupinu Plastic People of the Universe. Pro popřevratový návrat do české kinematografie si Klímův román Utrpení knížete Sternenhocha vybral režisér Jan Němec a filmovou verzi groteskního romaneta nazval V žáru královské lásky. A do třetice připomeňme Klímův vliv na Bohumila Hrabala, jenž se s Klímovou filozofií, neoddělitelnou od způsobu filozofova života, umělecky vyrovnával po celý život. V doslovu důstojně vypravené a výborně přeložené knihy vyslovuje Josef Zumr naději, že text osloví českého čtenáře i dnes. Klíma nikdy nebyl a nebude autorem přístupným všem čtenářům. Ale s odstupem 85 let se zdá, že svěžest jeho dadaistické prózy je po formální i obsahové stránce větší než v době jejího vzniku.

KNIHA TÝDNE
Ladislav Klíma a Franz Böhler
PUTOVÁNÍ SLEPÉHO HADA ZA PRAVDOU

Přeložil Milan Navrátil. Vydalo nakladatelství Volvox Globator, Praha 2003, 144 strany.

08. 02. 2003, JAN DĚKANOVSKÝ, Lidové noviny

© 1991-2024 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 7976