Titulní stránka
Poslední aktualizace stránky: 3. května 2004 - 16:37Volvox.cz si právě čtou 4 lidé
e-mail

Novinky O nás Katalog Kavárna Zajímavosti, archiv Zajímavé odkazy na internetu Veletrhy Obsah koąíku
O NÁS


Kontakty

Knihkupectví

Katalog ISBN

TOP 50

Napsali o nás

HLEDÁNÍ


Potvrdíte stiskem ENTER

Zrod veřejné zpovědi
S více než půlstoletým zpožděním vychází překlad prvotiny Jacka Kerouaka


Rodinnou ságu Maloměsto, velkoměsto dokončil Kerouac v sedmadvaceti letech a stejně jako jeho pozdější texty je i toto dílo do značné míry autobiografické. Román je nostalgickým ohlédnutím za poklidným maloměstským životem a kronikou proměn, jimiž prochází obyčejná americká rodina na přelomu 30. a 40. let minulého století.

Jack Kerouac a další příslušníci beat generation, jejímž neoficiálním mluvčím Kerouac byl, mají u nás velké množství příznivců. S autorovou povídkovou tvorbou se český čtenář mohl seznámit v knížce Říjen v železniční zemi, vydané v roce 1963. O patnáct let později vyšel konečně česky i autorův nejslavnější román Na cestě a v roce 1984 útlá novela Mag. Začátkem devadesátých let se pak vydávání Kerouakových knih a beatnické literatury vůbec chopila řada nakladatelství.

Stačí se občas nadechnout
Kerouac se do moderní americké literatury zapsal především svým výrazným stylem spontánního psaní. Jeho díla vesměs postrádají zápletku a jsou psána způsobem, který sám Kerouac přirovnal ke hře jazzového hudebníka. Tok textu není strukturován obvyklým způsobem, ale podobá se frázi zahrané saxofonistou, jehož jediným omezením je potřeba občas se nadechnout. Legendární skutečností se stala doba pouhých tří týdnů, během nichž autor napsal román Na cestě, i fakt, že si do psacího stroje založil roli papíru, aby se nemusel zdržovat výměnou listů. Styl, který Kerouac na žádost svého souputníka Williama S. Burroughse zformuloval do teorie Základy spontánní prózy (česky 1995 v antologii Rozprášené básně), se setkal s rozdílným přijetím nejen u kritiky, ale i u spisovatelských kolegů. Vrstevník Truman Capote označil ve známém prohlášení Kerouakův styl za pouhé ˝psaní na stroji˝. Naproti tomu se Kerouac dočkal ocenění třeba u Bohumila Hrabala, pro kterého se spontánní ˝chrlení˝ textu bez ohledů na konvence formální i obsahové stalo ospravedlněním vlastní tvůrčí metody a důkazem, že moderní prozaické trendy se rozvíjejí nezávisle na kontinentální příslušnosti a životní zkušenosti. Kerouakova prvotina Maloměsto, velkoměsto je ještě v mnoha ohledech konvenční a spontánní metoda se v ní uplatňuje jen okrajově (jedním z přiznaných literárních vzorů byl Thomas Wolfe). Kniha je lineárním příběhem početné rodiny Martinů z městečka Galloway v Nové Anglii. Zprvu vzorová americká rodina, živená tiskařskou dílnou otce George, ztrácí s dospíváním pětice bratrů a tří sester svou semknutost. Autor se zaměřil zejména na postavu otce a trojici bratrů - Joea, Francise a Petera, do nichž zjevně promítl své dosavadní životní zkušenosti. Joe a Francis jsou zobrazeni jako prototypy prostého, čestného amerického chlapce, respektive - v případě Francise - intelektuála, ve skrytu duše pohrdajícího stereotypním a přízemním rodinným životem. Peter je pak jakýmsi amalgámem dvou starších bratrů a v největší míře se do jeho postavy vtělil autor sám. Peterův příběh sledujeme od doby jeho středoškolských studií. Během nich začne ctižádostivý mladík hrát americký fotbal. Zarputilostí a neúnavnou vytrvalostí se mu podaří prosadit se do školního mužstva a v té chvíli se stává v kruhu rodiny miláčkem a největší nadějí. Díky úspěchu ve sportu získá sebevědomí, obdiv, ale také nabídku stipendií na několika univerzitách a tím i skvělé vyhlídky do budoucna. Peter a s ním Francis odcházejí studovat a rodinu postupně opouštějí další členové. Stárnoucí otec se tváří v tvář rozpadající se rodině nedokáže ubránit obavám ze stáří. Krátký pokus připomenout si mládí pitím a sázením na dostizích postačí k nenapravitelné katastrofě. Georgeova dílna zbankrotuje a rodina musí opustit svůj dům.

Vydat ze sebe to nejlepší
Přes všechnu pozornost, kterou Kerouac věnuje ostatním členům rodiny, zůstává Peterův příběh nejprokreslenější a nejpůsobivější. Vylíčení fotbalových tréninků, nedělních zápasů s nezbytnými rozhlasovými přenosy, postav sportovních sloupkařů i lanařů z univerzit, ale i prostředí zapocených šaten a pozápasových pitek - to jsou jedny z čtenářsky nejvděčnějších pasáží knihy; podobné mohl český čtenář nalézt snad jen před lety v polozapomenutém románu Millarda Lampella Hrdina hřiště (česky 1966). Peterův náhlý rozchod s fotbalem je nejen jedním z klíčových momentů románu, ale - vzhledem ke skutečnému Kerouakovu osudu - možná i autorova života. Peter opouští z vlastní vůle svět, v němž dobro je definováno spoluhráči a zlo soupeřem; svět, jehož hlavním smyslem je hrát fotbal - tedy vydávat ze sebe to nejlepší v iracionálním a neužitečném počínání, konaném ovšem maximálně racionálním způsobem. Zanechává sportu, který mu doposud přinášel prestiž, přátele, pocit uspokojení a také finanční zajištění. Definitivně tak opouští ale i svět dětství a idylického maloměstského života. Činí tak proto, aby se přiblížil skutečnému životu, který žije jeho otec a rodina. Paradoxem je, že tím zklamává všechny zbývající otcovy naděje. Souběžně s Peterovým rozhodnutím opustit sport a školu dochází k dalšímu společenskému sestupu rodiny. Otec znovu přichází o práci a rodina je nucena opět se stěhovat: tentokrát až do New Yorku. První setkání s New Yorkem je tísnivé i fascinující a k nejsilnějším pasážím knihy patří barvité evokace amerického velkoměsta. Brooklynské ulice s bistry a bary, ale i příroda, maloměstské domy, železniční tratě a zapadlé benzinky jsou vykresleny způsobem, jehož obdobu ve výtvarném umění představují plátna Edwarda Hoppera. Do života všech zasáhne i válka. Útočí na nás, protože prej máme moře peněz a jsme kvůli tomu hrozně arogantní. A na co to vlastně útočí? Na nějakýho ubožáka, kterej se může upracovat, píše rozčarovaný George Martin své ženě po napadení Pearl Harboru. Hrdý otec se nikdy nenaučí žít v nepochopitelném a nepřátelském velkoměstě. Začíná podléhat zmatku a odcizení, zdá se mu, že jeho děti a jejich přátelé relativizují životní pravdy a porušují všechny zásady, které se jim pokoušel vštěpovat. Přestává si s nimi rozumět a sní o časech, kdy bylo všechno ještě prosté a pochopitelné. V tomhle městě lidi nežijou takovej život, jakej pro ně Bůh zamejšlel, říká zoufale Joeovi, navrátivšímu se z války. Znejistělý a unavený otec nakonec umírá a rodina se schází v místě, kde kdysi žila, aby otce pohřbila vedle svých předků. Pohřeb otce se stává chvílí smíření i nových optimistických plánů. Ale Peter se k rodinným plánům nepřipojí. Místo toho se vydává na cestu.

Pod maskou spontánního psavce
Paralela Peterova příběhu s autorovým osudem je zřejmá. Sám Kerouac utrpěl v prvním ročníku na Columbijské univerzitě vážný úraz a byl nucen opustit vrcholový sport i školu. Střídal různá zaměstnání, objevoval nové přátele, cestoval po Spojených státech a stal se legendou beatnického hnutí. To vše bylo mnohokrát popsáno. Román Maloměsto, velkoměsto (ve zdařilém překladu Simony Mazáčové) je vyzrálou prvotinou a umělecky trefným zpodobněním konverze archetypálního mladého Američana své doby v člověka, pro něhož je fyzická i tvůrčí svoboda nezbytným předpokladem života i za cenu vykořenění a vyčlenění ze společnosti. V románu lze ale vytušit i náznaky budoucích autorových nejistot, zdánlivě skrývaných pod maskou spontánního psavce. Každá spisovatelova vyřčená jistota je - řečeno s Josefem Škvoreckým - vyvážena mučivou nevyřčenou nejistotou, která zůstává čtenářům skryta. Ukáže se, že i samotným autorem šířené legendy o rekordně rychlém psaní jsou jen jednou částí pravdy. Kerouac sváděl se svými knihami bolestné zápasy, skutečné dokončení mu trvalo několik let a nikdy si nebyl svou prací jistý. V posledních letech života se cítil unaven, protože veřejná zpověď v psané podobě vyčerpává srdce. Východisko z nejistoty mu už dávno skýtá alkohol. Kdo se pak může divit, že Kerouac rozšířil již tak husté řady amerických spisovatelů, jejichž osudem se závislost na alkoholu - tato ˝choroba individualismu˝ - vposledku stala? Prvotina Maloměsto, velkoměsto je v kontextu Kerouakovy tvorby svébytným a vyzrálým dílem, které ani po letech neztratilo nic ze své svěžesti a nepochybných kvalit. Zároveň zůstává i zřetelným naznačením dalšího autorova životního a uměleckého směřování.

Kniha týdne
Jack Kerouac
Maloměsto, velkoměsto
Přeložila Simona Mazáčová.
Vydalo nakladatelství Volvox Globator,
Praha 2002, 448 stran.

11. 05. 2002, Jan Děkanovský, Lidové noviny

© 1991-2017 VOLVOX GLOBATOR
Vytvořilo a spravuje studio LAMA

Počet přístupů na tuto stránku: 5206